Člověk a společnost – Rádio Bonbón
Bývaly časy, kde se k poslechu rádia zvali sousedé. Bývaly časy, kdy lidé poslouchali soustředěně a napínali uši, aby neuteklo ani slůvko. A byly také časy, kdy se rádio poslouchalo tlumeně nebo dokonce pod peřinou, nechtěl-li člověk riskovat nepříjemnosti. Přestože kvalita zvuku zdaleka nedosahovala dnešních standardu, byl to zlatý věk rádia.
Ačkoliv je dnes rádio slyšet téměř všude, svůj boj o posluchače prohrálo. My totiž rádio neposloucháme, nýbrž využíváme je pouze jako zvukovou dekoraci dne. Tak jako si květinou ozdobíme pokoj, tak jako si zpříjemníme život sladkým pamlskem, tak vnímáme i rozhlasovou produkci.
Lidé v rádiu to dobře vědí, a tak se snaží posluchačům předkládat jejich oblíbené bonbónky. A je z čeho vybírat: za posledních pár desítek let vyprodukovali tvůrci a interpreti populární hudby úctyhodnou hvězdokupu šlágrů, evergreenů a hitů. Povedené hudební aranžmá a líbivý text – to je to, co sluchu nejvíce chutná. Mlsáním bonbónů můžeme vyplnit každý den – jen aby to ale s námi nedopadlo jako s vodní myší Agátou z Večerníčku: mlsala a mlsala, dokud se jí nezkazily zuby!(2002-06-30, id=66)
PDF verze článku
Zpět na začátek