Člověk a společnost – Sladké kecy


Jistěže nejsme sami. Stačí jen pustit rádio a rázem nás obklopí líbezné hlasy: Miluji tě… potřebuji tě… toužím po tobě! Nekonečné variace na toto téma můžeme poslouchat od rána do večera. Nesmíme si ale myslet, že to zpěvák či zpěvačka myslí vážně.
Představte si, co by se stalo, kdybyste náhodou vlastníka toho kterého sladkého hlasu potkali na ulici a řekli byste mu: Tak tady jsem, pojďme se milovat! Kam byste asi byli posláni? Do Patřičných Mezí, k Šípku, do Háje, nebo dokonce k Čertu? Samozřejmě, takováto romantická vyznání jsou pouhé kecy, které někdo vymýšlí a jiný zpívá jen tak pro peníze. A čím více je posloucháme, tím více peněz se sype.
Má mě vůbec někdo doopravdy rád?
Možná že více než ti všudypřítomní obchodníci s city nás má rád někdo, kdo nám to moc hlasitě neříká. Někdo, kdo se nevnucuje, ale stále je nablízku. Kdo trpělivě čeká, zda se po něm někdy nepoohlédneme.
Možná, že je plachý. Možná, že neumí přesvědčívě mluvit. Možná, že je tak nenápadný jako vzduch. Kdo to asi je?
(2001-06-30, id=68)

PDF verze článku
Zpět na začátek