Člověk a společnost – Mobilní (ne)komunikace
Málo co se v posledních letech tak dramaticky změnilo jako možnosti vzájemné komunikace. Zvykáme si na to, že dnes je možné mluvit kdykoli s kýmkoli – se sousedem zrovna tak jako s příbuzným v Austrálii.
Představme si na chvíli dobu před nějakými sto či dvě stě lety. Tehdy lidé žili ve své rodinné a obecní komunitě, kde se setkávali se stále stejnými lidmi. Žena šla nakoupit k pekaři, muž se nechal oholit u svého holiče, večer spolu poseděli při černé hodince a v neděli se všichni setkali v kostele. A tak to šlo den za dnem, měsíc za měsícem, rok za rokem. Jaké to asi bylo, potkávat celý život stále stejné tváře?
Možná že nuda, možná ale také skvělá příležitost druhé lidi skutečně poznat. Pozorovat je, naslouchat a rozumět jim. Sdílet svůj život. Žít s nimi.
Naproti tomu dnes sice máme možnost hovořit kdykoli s kýmkoli, ale na nikoho nemáme dost času. Utíkáme, přebíháme a za pochodu si vyřizujeme nejnutnější vzkazy. A pokud možno za levný tarif.(2002-08-31, id=83)
PDF verze článku
Zpět na začátek