Věda a víra – 7. Tajemství genetického kódu


Při výzkumu fungování živých buněk se zjistilo, že klíčovou roli hrají tzv. bílkoviny. Tyto složité organické sloučeniny, jimž se také říká proteiny, zastávají v buňce všechny životně důležité funkce.

Samotné bílkoviny se skládají z různých druhů aminokyselin. A právě na způsobu vzájemného uspořádání aminokyselin závisí, jakou funkci bude bílkovina plnit.

Vědci přirozeně očekávali, že se jim podaří nalézt zákonitosti, podle nichž se řídí seskupování aminokyselin. Když však byl zveřejněn první úplný popis sekvence aminokyselin v bílkovině, nastalo velké překvapení: v pořadí jednotlivých aminokyselin nebylo shledáno žádné pravidlo. Příčinu jejich uspořádání bylo nutno hledat někde jinde.

Nakonec bylo zjištěno, že tvorbu bílkovin řídí dlouhá zkroucená struktura dezoxyribonukleové kyseliny, zkráceně DNA. Záhada stavby bílkovin tedy byla vyřešena, nebo spíš přesunuta o kus dál. Podobně jako bílkovina, i DNA totiž není nic jiného než řetězec sestavený z několika základních prvků. A stejně jako u bílkovin, ani v případě DNA není v pořadí základních prvků vidět žádné pravidlo. Odkud tedy báze adenin, guanin, cytozin a tymin vědí, jak se mají za sebe řadit?

Otázka vzniku tohoto uspořádání těsně souvisí s otázkou vzniku samotného života. Je také kolbištěm, na kterém se střetávají světonázorové preference jednotlivých badatelů. Vědci z okruhu materialismu, mechanicismu a naturalismu předpokládají, že uspořádanost DNA je zakotvena v samotných chemických či fyzikálních vlastnostech bází. Jejich usilovná snaha takové zákonitosti objevit však dosud vychází naprázdno. Je otázkou, zda je něco takového vůbec možné. Dá se snad i ten nejjednodušší psaný literární projev vysvětlit jen typografickými a gramatickými pravidly? Nebo se snad dá libovolný počítačový program vyložit jen jako posloupnost příkazů respektujících daný programovací jazyk? A genetický kód se svou funkcí písemnému sdělení či počítačovému programu velmi podobá.

Neuvázli materialističtí vědci v pasti, kterou sami nastražili, když zredukovali přírodní vědy na fyziku a chemii? Zdá se totiž, že povaha genetického kódu ukazuje někam mimo tyto klasické disciplíny vědy. Zde máme co do činění spíše s informacemi, kódy a překlady. Přirozeně se vnucuje také otázka původu neboli zdroje genetické informace. Původcem literárních děl a počítačových programů je člověk jako inteligentní tvořivá bytost. Co je původcem ještě mnohem důmyslnějšího informačního systému, jakým je genetický kód?

Ježíš Kristus kdysi požádal farizeje, aby veřejně řekli, odkud pochází Ježíšova neobyčejná moc. Farizeové věděli, že v úvahu připadají jen dvě alternativy – Bůh nebo Satan, a byli na rozpacích. Nemohli odpovědět, že Ježíš má svou moc od ďábla, protože by to byl jasný nesmysl. Všichni přece věděli, že Ježíšovy skutky jsou dobré. Nechtěli ovšem ani říci, že Ježíš má svou moc od Boha – těžko by pak vysvětlovali, proč stojí vůči němu v opozici. Moudré hlavy Izraele tedy raději odpověděly, že neví.

Hlavní proud současné vědy je vůči otázce genetického kódu v podobné situaci. Možnost, že vznikl sám od sebe, je stále hůře obhajitelná. Druhou alternativou je připustit, že kód byl sestaven nějakým inteligentním činitelem. To však vědci nemohou, protože by tím popřeli své vlastní filosofické zásady. Těžko by také zodpověděli další související otázky: proč myšlenku inteligentního původce života trvale popírají, proč se rádi staví do opozice vůči náboženstvím a pod. A tak naše moudré hlavy raději tvrdí, že neví.

Pochybuji, že otázka vzniku života bude vůbec někdy beze zbytku vědecky vysvětlena. Zkrátka jsme u toho nebyli, a tak naše odpovědi zůstanou vždy v úrovni dohadů a předpokladů. I kdyby se snad experimentátorům po velkém úsilí a se vším důvtipem podařilo namíchat nějakou organickou kaši, ze které by vznikl život, co by to dokazovalo? Jistě ne, že život vznikl slepým čeřením prebiotické polévky.

Podobně jako kdysi osoba a skutky Ježíše, dnes je pro vědce záhada genetického kódu jakýmsi lakmusovým papírkem, na němž se ukazuje, co je skryto v člověku. A nejenom genetický kód, celá příroda je pro člověka výzvou k hledání jejího původu a původce. Je příležitostí k oslavě Toho, který zatím stojí v pozadí, a přece vládne vesmíru.

Zakončeme cyklus úvah o vztahu vědy a víry citátem z listu apoštola Pavla Římanům:

„Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství.“ (Ř1:18-22)
(2007-01-31, id=159)

PDF verze článku
Zpět na začátek