Filozofické – Dva druhy neposlušnosti
Jsou dva druhy neposlušnosti. První je otevřená, vzpurná, přímočará neposlušnost, která říká: ne, já budu dělat, co sama chci. Takovou neposlušnost často vidíme u dětí. Nechtějí uposlechnout rodiče, ale snaží se prosadit svou vlastní vůli. Při konfliktu se bouří a vztekají, zkrátka zlobí.
Druhý typ neposlušnosti najdeme spíš u dospělých. Musíme se ale dívat důkladně, protože bývá skrytá. Je to neposlušnost rafinovaná, neposlušnost farizejská, která se nás snaží zmást svou naoko vyhlížející poddaností. Takto neposlušný člověk říká: ano, samozřejmě udělám to, co si přeješ. Jenomže on slyší slova, ale nerozumí jejich smyslu. Vyloží si je po svém a začne je – někdy až urputně – dodržovat. Ačkoliv tak budí zdání poslušnosti, ve skutečnosti poslouchá vlastní představy a v důsledku opět prosazuje svou vlastní vůli.
Být poslušný neznamená jen slyšet a poslouchat slova, ale rozumět hlasu srdce toho, koho chci poslouchat. Jistěže není poslušný ten, kdo zákony odmítá, ale ani ten, kdo je z pouhé povinnosti mechanicky plní. Vpravdě poslušný je ten, kdo spolupracuje se svým zákonodárcem. Kdo ctí své rodiče, krále i svého Boha.(2004-10-31, id=101)
PDF verze článku
Zpět na začátek