Filozofické – Právo na vlastního boha
Jistý umělec se nechal slyšet, že na církvi mu nejvíce vadí to, že mu vnucuje svoji představu Boha. On má přece svého vlastního boha, kterého nikomu nevnucuje. – Tento názor není ojedinělý. Mezi všelijaká práva, kterých se dnešní lidé dovolávají, je také právo mít svého boha. Zdá se mi, že se tak ovšem vracíme daleko zpět do předkřesťanské éry, kdy svého boha měl každý národ, každé město a každý kmen.
Na takovou situaci se dá reagovat dvojím způsobem. Staří římané byli tolerantní – do svého panteonu přijímali bohy všech podrobených národů. Staří křesťané ovšem tvrdili opak. Je prý pouze jeden skutečný Bůh – to ostatní jsou jen neživé modly. A tím skutečným Bohem je mocná a tajuplná bytost, která stanovila zákony vesmíru a která řídí dějiny lidstva. Ale takový Bůh může být jen jeden pro všechny. Cokoli jiného je jen lidský výmyslem.
Takže právo mít svého boha se dá chápat jako právo na odmítnutí jediného skutečného Boha. A s tím koneckonců musím souhlasit – i když jen s lítostí v srdci.(1999-12-31, id=129)
PDF verze článku
Zpět na začátek