Filozofické – Bojovníci v papučích


Dnešní život je velmi pohodlný, skoro idylický – od poslední války uplynulo přes půl století, na veřejný klid a pořádek dbá policie, jsme zahrnuti bezpečnostními opatřením v práci, dopravě i doma. Dokonce o ten chodník před naším domem už se někdo stará, aby nám snad na ledu neuklouzla noha. Jsme prostě jako v bavlnce.
A přece, podívám-li se, co se právě dává v televizi, nestačím se divit: vidím násilí, boje a vraždy. V kině dávají hororové filmy, kde strašlivé nestvůry cení zuby. Počítačové hry slibují napětí a vzrušení. Ale nemusíme zůstat doma; stačí vyrazit na fotbalový či hokejový zápis, stadion bude jistě nabitý bojovým vzrušením. A vyzkoušeli jste nejmodernější atrakce jako jsou třeba lanová centra nebo skok z mostu na gumovém laně?
Tak mě napadá, jestli my to životní pohodlí vlastně chceme. Vždyť pokud bychom nevyhledávali vzrušení a boje, vypadala by nabídka televizních stanic a dalších prodavačů zábavy jinak. My se asi chceme bát, chceme vidět rvačky. Snad jsme byli stvořeni pro rušný život, pro řešení zapeklitých situací, pro risk a napětí. Pohodlí gauče a plný žaludek nás kupodivu neuspokojují …
Dějiny světa jsou plné válek. Poslední biblická kniha, Janovo zjevení, předvídá, že ani v budoucnu tomu nebude jinak: budou střety, katastrofy, utrpení. To vše ale pomine – na konci všeho Jan vidí město klidu a míru, Nový Jeruzalém. Tam bude život bez slz, bez nemocí, bez smrti.
A tak si říkám, nebude tam nuda? Doufám že ne, bude tam přece Bůh sám. A Janovo vidění Božího trůnu rozhodně nudné není. No představte si to: starci se zlatými korunami, kteří padají na kolena, podivné bytosti s mnoha očima vepředu i vzadu, Boží trůn sršící blesky a hromy. To není nuda nedělního odpoledne, to je scéna nabitá energií. V Boží blízkosti všechny naše dnešní vzruchy vyblednou. Na tak fádní záležitosti jako jsou vyceněné zuby nestvůr si už prostě už ani nevzpomeneme.
Těšíte se na to? Já ano.
(2011-02-28, id=167)

PDF verze článku
Zpět na začátek