Filozofické – Osudná nepozornost


Když slyším, jak někdo zdůvodňuje svou nevíru argumentem kdyby byl Bůh, něco takového by nedopustil, říkám si, že to vypadá, jakoby i nevěřící lidé od Boha očekávali, že je bude chránit před pohromami všeho druhu. Je ale takové očekávání oprávněné? Je správné Bohu vyčítat, že např. mladá matka několika dětí umírá na rakovinu, zatímco Adolf Hitler přežil několik atentátů? Je správné předpokládat, že Bůh by něco takového přece nemohl dopustit?
Čteme-li v Písmu o dějinách lidstva a zejména Božího lidu, Izraele, zjišťujeme, že Bůh opravdu miluje své stvoření. Stará se nejen o lidi, ale i o zvířata, jak krásně popisuje např. 104. Žalm. Představa Boha, který se stará o naše blaho, tedy není scestná. Ano, Bůh se stará – ale nejen to. Také očekává, že Ho jeho stvoření bude respektovat. Zvířata tak skutečně činí, neboť žijí podle pudů, které do nich Bůh vložil. Lidé se však neřídí jen svými pudy, ale jsou stvořeni k Božímu obrazu: mají rozum a svobodnou vůli. A v tom je háček – i když jsou Bohem přímo hýčkáni, často ho odmítají respektovat a žijí si podle svých představ.
Biblické dějiny ukazují, že Bůh na tento stav nikdy nerezignoval ale vždy znovu a znovu zasahoval. Sesílal na národy zlé doby a na lidi zlé věci, aby se vzpamatovali a začali Ho znovu respektovat.

Jak se vám líbí toto vysvětlení zla na zemi? Objasní válečné běsnění 20. století? A vysvětlí to předčasné úmrtí matky malých dětí?
Obávám se, že zcela přesvědčivé zdůvodnění zla nejsem schopen podat.
Přesto něco udělat mohu, a může to každý z nás. Mohu dát pozor na to, abych nepřehlédl Boží péči, kterou skutečně zažívám. Což si v současné době nežijeme tak dobře jako snad nikdy předtím? S výjimkou našich nejstarších spoluobčanů jsme jedna z mála generací, která nezažila hrůzy válek. Většina obyvatel planety by náš současný životní standard považovala za blahobyt. Jsme za to Bohu vděčni?

Prorok Ozeáš v 11. kapitole své knihy vytýká Izraelcům, že Boží péči přehlédli. Říká, že Izraelci nepoznali, že Bůh je vyvedl z Egypta, že to on je sytil a uzdravoval. V čase hojnosti nerozpoznali Boží péči, nerespektovali Jeho vůli, a proto je čekala nová poroba, nové trápení. Velmi podobně hovoří rovněž Izajáš v 1. kapitole svého proroctví.
Znám člověka, který se hrubě rouhal Bohu, když jeho malá dcera onemocněla leukémií. Vypadalo to, že připisuje Bohu odpovědnost za nemoc své dcery. Jestlipak ale o pár let dříve Boha chválil za její narození? A poděkoval mu vůbec, když se později uzdravila?
Obávám se, že mnozí lidé jsou jako ti staří Izraelci. Boží péči nevděčně přehlíží, ale když na ně dolehnou těžkosti, tak je Bohu vyčítají. Jsme blázniví lidé, jsme vskutku podivíni. A jestli odmítneme i Spasitele Krista Ježíše, nebude pro nás už opravdu žádná naděje.

(2013-05-24, id=198)

PDF verze článku
Zpět na začátek