Filozofické – Dvojí metr
Zvykli jsme si měřit okolní svět dvojím metrem. Když nastupujeme do auta, jedeme městem a pouštíme si k tomu rádio, tak nepochybujeme ani v nejmenším, že všechny tyto věci byly vytvořeny lidmi. Vznikly na základě určité potřeby, s nějakým úmyslem, podle plánu a k jistém účelu.
Když ale vyjedeme z města ven a pozorujeme hory, míjíme stromy, přejíždíme řeky, vidíme pasoucí se stáda krav či ovcí, uvažujeme jinak. Předpokládáme, že tyto věci vznikly samy od sebe, bez úmyslu a bez důmyslu, bez plánu a bez účelu. A to navzdory tomu, že příroda je mnohem komplikovanější, provázenější, vyváženější a efektivnější než cokoli, co zatím vytvořil člověk. Snad bychom mohli zahlédout v přírodě i kus důmyslu a náznak úmyslu, jenže …
Nechceme si přiznat, že by zde mohl být někdo ještě schopnější, než je člověk. Pohrdli jsme prastarou přirozenou vírou ve Stvořitele nebe i Země, Tvůrce hor i řek, stromů i krav. A tak dělíme svět na část vyrobenou a část samovzniklou, část úmyslnou a část smysluprostou. Měříme své okolí dvojím metrem.(2005-07-31, id=75)
PDF verze článku
Zpět na začátek