Filozofické – Děti a dospělí
Děti jsou děti. Znáte to – pořád by si jen hrály. Jsou roztomilé, ale hloupoučké. Žijí ve svém vlastním světě, protože nedokáží pojmout svět dospělých. A svět dospělých, to je přece ten skutečný svět. Jen dospělí životu opravdu rozumí a umí si s ním poradit. Vyznají se v kultuře a politice, umí řídit auta i hospodařit s penězi. Jsou prostě moudří a všeho schopní.
Jenže podobně uvažují i ty děti. Často si myslí, že jsou chytřejší než jejich rodiče, ale uniká jim, že by se bez jejich péče ani nenajedly. O mnohých souvislostech nemají ponětí, a přesto se vehementně snaží prosadit svou. Tak – a co dospělí? Nakolik oprávněné je jejich přesvědčení, že všemu správně rozumí, že ví co a jak? Také dospělí lecčemu nerozumí, hádají se jak děti na písku, a přesto si hrají na pány světa. Snad jsou i trochu roztomilí, ale určitě jsou hloupí, když si myslí, že spolkli všechnu moudrost a že nad ně už nic není.
Otec Bůh miluje všechny – ale jen málokterý dospělý je ochoten si připustit, že je stále dítětem.(2005-09-30, id=89)
PDF verze článku
Zpět na začátek