Vánoční – Ježíš versus Ježíšek

Prý jsme s manželkou ochudili své děti o něco moc pěkného tím, že jsme je nevedli k víře v Ježíška. Ano, odpověděl jsem, to jsme nedělali, říkali jsme jim na rovinu, že vánoční dárky jsou od rodičů. Tím pádem jsme je nedrželi v pasivitě, ale vytvořili jsme prostor k tomu, aby i ony mohly připravovat dárky pro druhé. A navíc, ušetřili jsme je zklamání z nevyhnutelného zjištění, že ve skutečnosti žádný Ježíšek není.
Kolikrát jsem tento rozhovor prodělal, a vždy se stejným výsledkem, totiž vlastně bez výsledku – názory se nezměnily. Až po mnoha letech jsem si uvědomil ten paradox: můj nevěřící přítel obviňuje mě, věřícího, že jsem nevedl své děti k víře! Rozumějte, k víře v českého Ježíška. Tato tradice má skutečně mnohé znaky náboženské víry, stačí si jen uvědomit, kým je Ježíšek pro malé dítě: Je to tajemná neviditelná bytost, mocná a přitom dítěti přátelsky nakloněná. Komunikace s Ježíškem je sice obtížná, ale přece je možná: napíše se psaníčko a kamsi se odešle. Ježíšek tuto modlitbu vyslýchá a odpoví tím, že tajemným způsobem sešle dárky pod stromeček. Je to hezká víra a svým způsobem dobře funguje, i když, pravda, je natolik svázána s vánočními svátky, že po zbytek roku je Ježíšek docela dobře postradatelný.
Skutečně je trochu kruté, když se pak dítě dozví od kamarádů nebo přímo od svých rodičů, že nic z toho není pravda, že to byla jen hezká pověra, pohádka pro malé děti.
Jako věřící rodiče jsme od útlého věku představovali dětem ne Ježíška, ale velkého Ježíše. Ale on není zase tak jiný: je neviditelný, je mocný a přitom má lidi rád. Můžeme mu přednášet svá přání a věříme, že je slyší a nějakým způsobem odpovídá. Není ovšem svázán s nějakými svátky, ale myslíme na něj po celý rok. A nejen po celý rok, ale po celý život. Držíme se své víry až do smrti, i když nám lidé vysvětlují, že je to jen pověra či berlička pro slabé.
A tak se mi zdá, že ten prý nejateističtější národ na světě se pevně drží svého Ježíškova náboženství. Pozoruhodné je na tom to, že je to náboženství jen pro děti. Ale copak kdysi Ježíš svým posluchačům neřekl, že nebudou-li jako děti, nevstoupí do Božího království? A tak mám naději, že české děti v Ježíškově království chybět nebudou – jenom nevím, zda se tam setkají i se svými rodiči.
(2012-12-23, id=189)
PDF verze článku
Zpět na začátek