Vánoční – (Bez)mocné dítě


Podívejme se na vánoční betlémek. V jeho středu jsou jesle a v nich je položené dítě. U něho stojí muž a žena, své velké hlavy sem strká všelijaký dobytek, v popředí přicházejí pastýři a s nimi tři králové, přinášející své dary. Všichni jsou zvědaví.
Co je na tom dítěti tak zvláštního, že i králové se mu přišli poklonit? Co je na něm tak strašného, že jiní králové se jej snažili co nejdříve zahubit? Proč tolik pozornosti pro jedno novorozeně zastrčené v chlévě mezi dobytkem?
Zdánlivě obyčejné dítě, malý Ježíšek, pak rostl, prospíval a vyučil se tesařem. Když ale jako mladý muž přišel k Janu Křtiteli, aby se od něj nechal pokřtít, ozval se z nebe hlas:
Toto je můj Syn.
Pak už Ježíš nebyl obyčejným tesařem – stal se kazatelem a divotvorcem. A i když jeho předčasná smrt vypadala právě tak nuzně jako jeho narození, stala se podivuhodnou fanfárou ohlašující příchod Krále králů. Krále těch, kteří se mu kdysi přišli poklonit. Krále i těch, kteří se mu budou muset poklonit – třeba i se zaťatými zuby. Teprve o velikonocích se totiž ukázalo, že v tom malém dítěti na slámě přišel ten nejsilnější král, ten, který kraluje i nad smrtí.
(2017-01-08, id=260)

PDF verze článku
Zpět na začátek