Církev – Chudá církev
Jsme prý chudá církev – takové hodnocení jsem uslyšel z úst svého známého, mimochodem ateisty. Co tím myslel? Ani ne tak nějaký souhrn majetku vyjádřený v penězích, jako spíš jakýsi celkový dojem, který získá návštěvník – a ten vidí vnější vzhled chrámů, pestrost výzdoby interiérů, rozmanitost bohoslužebných oděvů, propracovanost obřadů. Musel jsem v duchu uznat, že ve všech těchto aspektech my jako protestanté za církví římskokatolickou viditelně zaostáváme.
Ale, chtělo se mi namítnout, cožpak se my nemůžeme pochlubit bohatstvím jiného druhu? Nepřebývá snad mezi námi sám Bůh všemohoucí v Ježíši Kristu? Nekáže se snad z našich kazatelen jeho slovo? Neprožíváme vanutí svatého Ducha? Netvoříme Boží rodinu jako bratři a sestry, kteří se milují nepředstíranou láskou? Není snad v našich společenstvích každý nově příchozí radostně vítán? A když to všechno shrnu, není toto větším bohatstvím než výzdoba chrámů, dekorace kněžských oděvů a promyšlenost obřadů?
Je – nebo by alespoň mělo být. Zeptejme se ale upřímně, co z nám duchovního bohatství našich reformačních kořenů vlastně zbylo. Zamysleme se, zda skutečně nejsme církví chudou, či přesněji řečeno zchudlou, která žije hlavně ze setrvačnosti a tradice, a která již nemá co nabídnout ani ekuméně, ani sekulární společnosti kolem nás. Zda nejsme podobni církvi ve starověké Laodikeji, jež si musela vyslechnout od svého Pána tato tvrdá slova:
Říkáš: Jsem bohatá, mám všechno a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohá, bědná a nuzná, slepá a nahá! Radím ti, abys u mě nakoupila zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatla, a bílý šat, aby ses oblékla…
(podle Zj 3:17-18)
(2013-01-20, id=191)
PDF verze článku
Zpět na začátek