Církev – Sola scriptura


Sola scriptura – pouze písmo. Tímto heslem chtěli církevní reformátoři vyjádřit své odhodlání řídit se ve své víře a svém životě pouze Písmem svatým, neboli Biblí. Šlo jim především o odmítnutí těch prvků náboženského života, které byly v rozporu s Písmem – o to usiloval např. Martin Luther. Jiní, jako např. Jan Kalvín, byli radikálnější: odsekávali všechno, co v Písmu nebylo přímo zakotveno. Říkali: Sola Scriptura – pouze Písmo.
Rád bych se jich ale zeptal na jednu věc: kdo rozhoduje o tom, co Písmo říká a co ne? Vypadá to, že břemeno tohoto rozsuzování na sebe vzali sami reformátoři. Tvrdili, že se podřizují Písmu, zdá se mi ale, že v jistém ohledu se naopak stavěli nad Písmo, a to tím, že se ustanovili jeho svrchovanými vykladači.
Zaštítěni heslem Sola Scriptura odmítali určité názory a praxi. Naproti tomu však postavili své názory a svou praxi. Jistě, byli to pilní čtenáři Písma a chtěli se jím řídit. Písmo však není katechizmem, nepodává systematické učení srovnané do definic. Pochopení textů starých více než tisíc let není vždy snadné. Kde je autorita pro výklad Bible?
Jestliže se reformátoři při výkladu Bible nechtěli opírat o oficiální učení Říma, nezbylo jim nic jiného, než zapojit svůj vlastní rozum a opřít se o své vlastní pochopení. Jenže to už není Sola Scriptura, to je Písmo chápané vlastním rozumem. Nemějme jim za zlé, že ve své vizi nebyli důslední, oni nemohli jinak. Sola Scriptura je totiž jen zbožný mýtus.
(2014-09-06, id=222)

PDF verze článku
Zpět na začátek