Jak se člověk může stát nějakým vládcem? Určitě to není jen tak. Jde-li o prezidenta, musí být zvolen. Jde-li o krále, musí se narodit do panovnické rodiny. Tu a tam se ovšem objeví někdo, kdo nedodrží standardní postupy, kdo se dostane k moci například násilným převratem. Je snad toto případ staroizraelského krále jménem Jehú? Bible nám vypráví, že jednoho dne se prorok Elijáš setkal s Bohem na hoře Chorébu, které se také říká Sínaj. Neodešel odtud s prázdnou; byl obtěžkán hned několika úkoly. Jeden zněl takto:
„Jehúa, syna Nimšího, pomažeš za krále nad Izraelem a Elíšu, syna Šáfatova z Ábel-mechóly, pomažeš za proroka místo sebe.“ (1.Kr 19:16)
Elijáš sám tento úkol už nesplnil, ale předal ho právě svému nástupci Elíšovi. O tom, jak se to přesně stalo, nám vypráví 9. kapitola 2. knihy královské:
Prorok Elíša zavolal jednoho z prorockých žáků a řekl mu: „Opásej si bedra, do ruky vezmi tuto nádobku oleje a jdi do Rámotu v Gileádu. Až tam přijdeš, poohlédni se po Jehúovi, synu Jóšafata, syna Nimšího. Přijdeš, řekneš, aby vstal ze středu svých bratří, a zavedeš ho do nejzazšího pokojíka. Pak vezmeš nádobku s olejem, vyleješ mu jej na hlavu a řekneš: ‚Toto praví Hospodin: Pomazal jsem tě za krále nad Izraelem.‘ Otevřeš dveře a dáš se bez otálení na útěk.“
Mládenec, byl to prorocký mládenec, šel do Rámotu v Gileádu. Přišel, když velitelé vojska právě zasedali. Řekl: „Mám něco pro tebe, veliteli.“ Jehú se tázal: „Pro koho z nás všech?“ Odpověděl: „Pro tebe, veliteli.“ Jehú vstal a vešel dovnitř a on mu vylil na hlavu olej. Řekl mu: „Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Pomazal jsem tě za krále nad Hospodinovým lidem, nad Izraelem.“ (2.Kr 9:1-6)
Prorocký mládenec stačil ještě zkoprnělému veliteli sdělit, proč se stává králem a co bude jeho úkolem. Pak vzal nohy na ramena. Napínavé vyprávění ovšem pokračuje dál:
Když Jehú vyšel k služebníkům svého pána, tázali se ho: „Je vše v pořádku? Proč k tobě ten ztřeštěnec přišel?“ Řekl jim: „Víte přece, že jaký muž, takové jeho tlachání.“ Odpověděli: „Klameš. Pověz nám, co se děje!“ Tu řekl: „Tak a tak ke mně mluvil. Řekl: ‚Toto praví Hospodin: Pomazal jsem tě za krále nad Izraelem.‘“ Každý vzal rychle své roucho a položili mu je pod nohy na schody, zatroubili na polnice a provolávali: „Jehú se stal králem!“ (2.Kr 9:11-13)
Události pak nabraly rychlý spád. Jehú bez meškání vyhledal stávajícího panovníka a zabil ho i s celou jeho rodinou. Tak se stal králem v Izraeli.
Jistě nám tyto události připomínají mnohé případy násilného převzetí moci, o jaké v dějinách není nouze. Sám biblický text na jednom místě nazývá Jehúa spiklencem. Přesto je tento ozbrojený puč něčím zvláštní; totiž tím, jak vznikl, jak se rodil, jak se realizoval v našem světě.
Na počátku totiž byl Boží úmysl. Bůh se rozhodl skoncovat s vládnoucí dynastii nechvalně známého krále Achaba. Nástrojem se měl stát bohabojný a udatný bojovník jménem Jehú. Tak se v Božím úradku stal Jehú králem snad ještě dřív, než se stačil vůbec narodit. Na hoře Chorébu sdělil Bůh svou vizi Elijášovi, a ten ji po několika letech předal svému nástupci Elíšovi. Když nadešel správný čas pro to, aby se věci uvedly do pohybu, pověřil Elíša vykonáním úkolu svého mládence – snad proto, že uměl rychle utíkat. V okamžiku, kdy mládenec vylil na Jehúovu hlavu olej, byla korunovace započata, ale zatím jen ilegálně, v zadní místnosti a beze svědků. Jehú byl král – ale v tuto chvíli ještě tajný. Je až překvapující, jak spontánně zareagovali jeho kolegové, když se k nim vrátil – okamžitě jej uznali za svého nového panovníka. Teď už byl králem i mezi lidmi, ale zatím jen v malém kroužku spolubojovníků. Až poté dobyl královské sídlo a převzal moc veřejně. Tak se Jehúovo kralování postupně prosadilo.
Jehú se nastal králem dědičně, on přece nebyl žádným královským synkem. Jehú ani nebyl zvolen nějakým parlamentem. Nebyl zvolen, byl vyvolen. A přesto, že praktický způsob převzetí moci nám může připomínat celkem obyčejný násilný převrat, jakých dějiny znají tucty, Bible ho vidí jako zhmotnění spravedlivého Božího rozhodnutí.
Je Bůh živý? Sleduje i dnes osudy světa, států, církve i osudy jednotlivců? Možná že už dnes v Jeho prozřetelnosti existují plány, které teprve čekají na své uskutečnění. Možná počítá i s námi, tak jako počítal s Jehú. Proto buďme připraveni, že i na náš zvonek může jednou zazvonit prorocký mládenec.