Nad Biblí – Svatý masakr


Moderní civilizace se snaží dospět do stavu, kdy se budou mít všichni dobře, nebudou války a žádné násilí. Jenže jak na to – komunistické vize o blahobytné beztřídní společnosti, kde každý pracuje podle svých schopností a každý dostává to, co potřebuje, už dnes málokdo bere vážně. Prapor pokroku přebírají myšlenkové směry New Age, které očekává morální nápravu lidstva napojením na tajemné okultní zdroje. Ani tento způsob ráje na zemi ale podle mého názoru nevyjde.
Každopádně ale nemáme rádi války, nemáme rádi boje, pomalu se bojíme i uštědřit pohlavek svému dítěti. Zprávy o sektářském násilí nás děsí a vnímáme je jako závany temné minulosti, ze které jsme se snad už jednou vymanili. A přece něco stále bublá pod pokličkou, pořád šlapeme po žhavém lávě, která se propaluje k povrchu: opakovanými výbuchy násilí jsou postiženy mnohé africké země, Blízký východ, ale třeba i Severní Irsko nebo španělské Baskicko… S postupující globalizací nás překvapují nové výbuchy nesnášenlivosti: v Americe údajně někdo spálí Korán a na druhém konci světa rozvášněné davy v odvetě zničí nevinné životy. Divíme se Johnu Lennonovi, že snil o míru mezi lidmi, mezi nimiž už nejsou žádné rozdíly? Kde nejenže jsou si všichni rovní, ale dokonce jsou všichni stejní?

Doba Starého zákona se těmto vizím rozhodně nepodobá. Byl to tvrdý svět, kde ve jménu moci a vyšších ideálů padaly hlavy jak na běžícím pásu. Izraelský stát měl být původně nábožensky jednotný, ale víra v Hospodina se mezi lidmi všelijak mísila s náboženstvím okolních národů. Někteří panovníci tuto religiózní pestrost trpěli, někteří ji i podporovali, jiní však byli nekompromisní.

Jedním z těch nekompromisních vůdců byl Jehú. Po svém – mimochodem velmi krvavém – nástupu k moci přikročil k vyvraždění příznivců pohanských náboženství. Použil při tom lsti: předstíral, že chce obětovat velkolepou oběť bohu Baalovi, a poručil, že se musí shromáždit všichni Baalovi ctitelé. Ano, úplně všichni, a kdo by snad neuposlechl, bude popraven. Nakonec to ale dopadlo tak, že popravčí četa pobila právě ty, kteří na modloslužbu přišli. Musel to být strašný masakr, kde krev stříkala ze sečných ran obětí. Velkolepý Baalův chrám byl nato rozbořen a v jeho troskách byly zřízeny veřejné záchody.

Jak by dnešní svět hodnotil takovou událost? Bezpochyby by bylo mezinárodní společenství naprosto otřeseno, od politiků bychom slyšeli mnohá slova o barbarství, o genocidě, o zločinu proti lidskosti, o nutnosti nejpřísnějšího trestu pro masového vraha.
Bible však Jehúovo počínání hodnotí jinak:

Hospodin řekl Jehúovi: Poněvadž jsi dobře udělal, co je v mých očích správné, poněvadž jsi Achabovu domu učinil všechno tak, jak jsem to měl v úmyslu, tvoji synové do čtvrtého pokolení budou sedět na izraelském trůnu. (2.Kr 10:20)

Z hlediska Bible se tedy jednalo o svatý masakr, o vykonání Boží vůle. Ano, to celé totiž nebylo z Jehúovy vlastní hlavy, z jeho vlastní touhy po moci, nebo snad z nějaké jeho úzkoprsé xenofobie. To bylo rozhodnutí Boží, zde šlo o Boží soud, již dříve ohlášený proroku Elijášovi: soud nad pokolením, které odmítlo poslouchat Boží zákon. V tomto kontextu je tedy ospravedlněna Jehúova lež, podvod, ničení uměleckých hodnot a dokonce i masová vražda. Div se světe, v tomto kontextu se všechny tyto ohavnosti staly svatými.

Samozřejmě že tato ani podobné události neospravedlňují každou lež, každý podvod, každé ničení a zejména zabíjení. Vždyť už v Desateru je napsáno nezabiješ! Přece však nad Božím zákonem, s jehož morálním jádrem bychom snad ještě i dnes byli ochotni souhlasit, stojí sám dárce zákona, živý Bůh, který může jednat jinak, který může posvětit i to, co je normálně nepřijatelné. Cítíme, že zde stojíme na tenkém ledě, protože víme, že mnozí podlehli a dosud podléhají pokušení prosazovat svoje cíle pod ušlechtilou záminkou plnění Boží vůle. Srbové a Albánci jistě podepřeli svůj vzájemný konflikt náboženskou vírou, uvedeme-li jeden příklad za mnohé. Skoro se mi chce říci, že bychom těžko hledali konflikt, do kterého by nějak nebyla zapletena víra v Boha. Což nenosili i Hitlerovi vojáci nápis Bůh s námi? Jenže bojovat ve jménu božím je velmi ošemetné a téměř jistě falešné. Kdo ale věří Bibli, nemůže odsoudit všechny případy válek a násilných činů, které se v biblických dějinách odehrály, protože právě Bible je někdy přes svou hrůznost hodnotí pozitivně.

Ani biblická vyhlídka do budoucnosti není zrovna růžová: opět vidíme pohromy, násilí, boje, krev. Naše citlivá duše se třese při pomyšlení na další svaté masakry, ale po ruce je i útěcha: Bůh se slitovává právě nad těmi, kteří se ho bojí. Bůh nezničil Sodomu, dokud z ní neodešlo těch několik málo spravedlivých. Bůh připravil dobré věci těm, kdo ho milují. I když se tento svět nikdy nestane územím míru a pokoje, ti, kdo spoléhají na Boha se nemusejí bát.

(2011-04-30, id=138)

PDF verze článku
Zpět na začátek