Co je svoboda? Možných definicí je jistě mnoho, řekněme si to třeba takto: Svoboda je možnost samostatného rozhodování a jednání. Svoboda je velké bohatství a odnětí svobody je jedním z nejčastěji používaných trestů. Také Bůh svobodu vysoce cení. Svoboda je v Bibli často hodnocena jako odměna, naopak nesvoboda jako Boží trest.
Celou starozákonní historii můžeme vnímat jako zápas o národní svobodu Izraele. Jsou to právě zkušenosti vysvobození z útlaku, které se staly pilíři starozákonní víry. Především je to Pascha – noc, kdy Hospodin vyvedl Izraelce z Egyptského otroctví. Není náhodou, že Mojžíšovo Desatero začíná těmito slovy:
„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“ (Ex 20,2)
Dějepisné knihy Staré smlouvy líčí, jak Izraelci pro svou neposlušnost Božímu zákonu stále znovu a znovu upadali pod jho cizích vládců. Současně ale čteme, že Bůh stále znovu posílal svému lidu vysvoboditele, kteří navraceli vládu svých věcí zpět národu. Je to výrazný stereotyp, které však nepřinesl poučení, je to memento, které nebylo vzato k srdci.
Ani v době narození Pána Ježíše tomu nebylo jinak. Židovský národ opět strádal pod cizí nadvládou a znovu vyhlížel svého vysvoboditele. A on přišel – jenomže ne ve zbrani, ale jako miminko v betlémském chlévě. Kristův život byl pro mnohé velkou hádankou: je to ten očekávaný, Bohem poslaný vysvoboditel? Sám Jan Křtitel poslal ke Kristu své služebníky s otázkou:
„Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“
Ježíš jim odpověděl: „Jděte, zvěstujte Janovi, co vidíte a slyšíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišť ováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.“ (Mt 11,3-5)
Ježíš vskutku přinesl svobodu, ale jinou, než většina z jeho současníků čekala. On je totiž nechtěl vysvobodit od nadvlády Římanů, nýbrž z pout démonů. Kristova svoboda je jiného druhu než svoboda, kterou kdysi přinesl Mojžíš. Stojíme teď přímo na hranici mezi Starým a Novým zákonem, mezi židovstvím a křesťanstvím. Zatímco až dosud byl v popředí národ, nyní se do centra pozornosti dostává jednotlivec. Dřívější svoboda stála a padala s osobou na panovnickém trůnu, nová svoboda se rodí kdesi hluboko v duši – na samotném „rozhraní duše a ducha, kostí a morku“. Zatímco Mojžíš přinesl vysvobození z útlaku krutého faraóna; Ježíš přinesl svobodu od zákona, svobodu od hříchu a dokonce i svobodu od smrti.
Tak jako staré Izraelity zachránila krev velikonočního Beránka a vody Rudého moře, křesťané jsou spaseni obětí Kristovou a vodou křtu. Nová svoboda přichází skrze ztotožnění se s Kristovou smrtí na kříži, kdy jakoby umíráme starému otrockému způsobu života a začíná život nový, život ve svobodě Božích dětí. Není to ovšem žádná anarchie, jak vysvětluje apoštol Pavel:
Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého! (Ga 5,13-14)
Vidíme, že Boží zákon nebyl zrušen, ale platí dál. Již to však není vnější norma, které se člověk musí alespoň naoko přizpůsobit, a kterou je možno, tak jako všechny zákony, všelijakými cestičkami obcházet. S příchodem Ježíše lékař Bůh mění terapii a aplikuje pacientům zákon přímo do srdce. Výsledek je nádherný: již nemusíme, ale sami chceme plnit Boží vůli – právě tak jako Ježíš sám! Navíc, s Božím duchem v srdci již nebudeme ani hřešit – právě tak jako Ježíš. A jako Boží děti nebudeme jednou spoutáni hrobem, ale vstaneme z mrtvých – právě tak jako Ježíš.
Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! (2K 5,17)
Inu, Kristova svoboda je zvláštní. Křesťané bývali vězněni v římských katakombách i v socialistických uranových dolech. Viděno běžnýma očima byli ztracení, zlomení, bez naděje. A přece i Kristus trpěl v okovech – než zvítězil nejen nad svými mučiteli, ale také nad svým hrobem. Nakonec, vysvobozený dokonce i z pout zemské gravitace, vystoupil na nebesa jako svrchovaně svobodný pán nad celým světem. Vystoupil, aby tam nahoře připravil domov pro celé zástupy svých následovníků, kteří budou právě tak svobodni jako on. A to je velmi odvážné pojetí svobody, nemyslíte?