Člověk a společnost – Rizikové povolání
Že jsem se raději nedal na faráře,
povzdechl si v práci mladý muž. Vyhlásil bych v kostele sbírku a farníci by mi dali všechno, na co bych si vzpomněl!
– Onen mladý muž zřejmě netušil, že být duchovním je ve skutečnosti rizikové povolání. Samozřejmě, není farář jako farář, a je téměř jisté, že někteří z nich jsou více materiální než duchovní.
Opravdoví Boží služebníci ovšem nikdy neměli na růžích ustláno. Staří bibličtí proroci bývali svými farníky kamenováni, a toho nejlepšího ze všech duchovních, totiž Ježíše Krista, odměnili popravou na kříži. Pravé Boží slovo vždy vyvolávalo pobouření a hněv. Správný Boží služebník totiž nikdy nehýčká lidskou samolibost, ale odhaluje prachsprostou špínu. Každý duchovní musí volit mezi dvěmi možnostmi: buď je hýčkán svými farníky, nebo ho čeká odměna Boží. Každý si musí vybrat.
A tak si myslím, že onen mladý muž může být ve své práci docela spokojen. Vždyť bude-li ji dobře vykonávat, budou s ním šéfové spokojeni. A podřízení? Nemá žádné podřízené, leda stroje, a ti se proti němu bouřit nebudou.(2002-01-31, id=2)
PDF verze článku
Zpět na začátek