Člověk a společnost – O úrovních komunikace


Řeč je nástrojem komunikace, neboli sdělování. Co ale vlastně sdělujeme, když s lidmi mluvíme?
Možná je to zvláštní, ale při mluvení nemusíme sdělit vůbec nic. Nejpovrchnější úrovní komunikace je totiž odříkávání frází, klišé, ustálených rčení. kdy sice mluvíme, ale vlastně nic neřekneme. Je to proto, že s některými lidmi vlastně ani hovořit nechceme. Skvělou karikaturu tohoto způsobu komunikace, či spíše nekomunikace, nám předvedl komik Felix Holzmann v jedné ze svých scének. Vzpomínáte si? Dva pánové na lavičce se ani po pěti minutách dialogu vlastně vůbec nic nedozvěděli.
V samém závěru rozhovoru ovšem nastala změna: jeden pán sdělil druhému, že se mu narodil syn. A tím se rozhovor přece jen posunul na vyšší úroveň: došlo k přenosu konkrétní informace. V tomto stylu probíhají zprávy v rádiu a televizi. Moderátor podává informace o tom, co se kde a kdy stalo. Bývá to poněkud suché zpravodajství, protože moderátor nám obvykle nesdělí, co si vlastně o předložených událostech sám myslí.
To, co ve zpravodajství chybí, nám ovšem televize doplní v nedělní politické diskusi. Fakta jsou známa – teď jde o to, co si o nich myslí pozvaní hosté. A to je další úroveň komunikace: říkáme, co si o věcech skutečně myslíme. Také Felix Holzmann svému příteli na lavičce nakonec v poslední větě řekl, co si myslí: totiž že jeho žena ztropí povyk, až se o narození syna dozví.
Ve filmech se často setkáváme s vyjadřováním emocí. Hlavní hrdina procítěně sděluje, z čeho měl radost, co mu způsobilo žal. Některé dramatické formy jsou emocemi přímo nabity. Felix Holzmann na lavičce své emoce pečlivě skrýval, ale zmínku o své manželce doprovodil opovržlivým mávnutím ruky, čímž přece jen naznačil své pocity vůči ní.
Vraťme se ale do reálného života: sdělujeme druhým lidem své emoce? Setkání s listonošem zřejmě nebude pro takový druh komunikace vhodnou příležitostí, ale co v rodině? Prozrazujeme své city nebo se našim blízkým prezentujeme skryti v ochranné masce?
Může být ještě nějaká vyšší, nebo snad hlubší úroveň komunikace? Ano, je ještě něco, ale málokdo to zná. Je to úplné otevření se druhému člověku, odevzdání se na milost a nemilost. Hovoří-li tímto způsobem spolu dvě osoby, pak dochází k propojení jejich srdcí v hluboké sounáležitosti. Takový druh komunikace si lze představit například v rámci důvěrného svazku muže a ženy.
A tak vidíme, že komunikovat spolu můžeme různými způsoby. Do každé situace se hodí něco jiného. Také lidé jsou různě otevření pro různé stupně komunikace. Někteří nás mohou unavovat dlouhými monology, a přitom o sobě vlastně moc neřeknou. Na druhou stranu, mlčenlivý člověk nás může překvapit, když v několika málo slovech otevře své srdce.
Co říci na závěr: Bible nás vybízí, abych si navzájem nebyli nic dlužni. Nejde zdaleka jen o peníze, jde o mnohem víc. Měli bychom pamatovat na to, abychom svou neochotou náležitě komunikovat nešidili své blízké. Nešidili o co? O sebe sama – zvláště v rodině jsme si přece jeden druhému nenahraditelným darem.
(2014-02-09, id=212)

PDF verze článku
Zpět na začátek