Člověk a společnost – Sněženky
Začátkem března jsem si všiml, že hned za hřbitovem, na kraji modřínového hájku vykoukla ze země jakási kvítka. Byly to sněženky a bylo jich tam hodně. Podivil jsem se, protože sněženky vídám většinou jen za ploty zahrádek. Bylo to ale překvapení příjemné a hned jsem pár kvítků utrhl a donesl domů manželce. – Po několika dnech jsem přišel na stejné místo, rozhlížím se – a sněženky nikde. Že by už odkvetly? Ne ne, někdo je vyrýpal a odnesl. Až na pár osamělých květů zbyly v zemi jen čerstvě vyhloubené jamky.
Z toho místa je vidět na silničku vinoucí se mezi poli. Jeden dobrý člověk podél ní vysázel řadu mlaďoučkých stromků. Prý to udělal z vlastní iniciativy a snad i zdarma. Pokud se stromky udrží, budeme mít za několik let u cesty pěkné stromořadí.
Po každém z nás zde něco zůstane. Co to bude – rozrytá zem nebo chladivý stín? Jsme černými děrami, kde mizí všechno hezké, anebo tvůrci trvalých hodnot?(2000-03-31, id=33)
PDF verze článku
Zpět na začátek