Člověk a společnost – Stali se marností...


Tak dlouho se chodí s džbánem pro vodu, až se ucho utrhne… toto i další podobná rčení nám připomínají, že nic na tomto světě netrvá věčně. Věci se opotřebovávají, lidé stárnou, pozemské říše pomíjejí.
V 8. století před naším letopočtem definitivně padlo severoizraelské království, když asyrský král Šalmaneser dobyl hlavní město Samaří, obyvatele vysídlil a rozprášil po své říši. I když fyzicky nebyli vyhlazeni, jejich národní identita byla nadobro zničena.
Bible nám kromě faktografie nabízí i komentář, zhodnocení této události z hlediska víry. A je to přímočarý pohled: číše Hospodinovy trpělivosti prostě přetekla. Co se stalo? Před mnoha lety, za dramatických okolností, Bůh přivedl a usadil izraelské kmeny v oblasti Palestiny. Izraelci měli být jiní než okolní národy, měli být originální, měli být živým svědectvím o živém Bohu. Žel, selhali. Nebyli jiní, nebyli originální a obklopeni modlami na živého Boha zapomněli. Jak se doslova píše: Marnost následovali a marností se stali.
Jakou má marnost hodnotu? Má nějaké právo na existenci? Nemá. Osud kmenů severního Izraele je pro nás Evropany možná určitou výstrahou: Staneme-li se marností, můžeme dopadnout jako oni.
(2011-06-30, id=62)

PDF verze článku
Zpět na začátek