Filozofické – Místo pro mě


Uvolní-li se někde pracovní místo, personalista vypíše výběrové řízení, podá inzeráty a vede pohovory s kandidáty. V dnešní době se zpravidla hlásí více zájemců, než je možné přijmout, a tak je z mnoha uchazečů vybrán ten nejvhodnější. Ti ostatní mají smůlu – ledaže by přijatý člověk dlouho nevydržel a místo se opět uvolnilo… pak se dostane na řadu někdo další.
Hledá-li Bůh pracovníka k nějakému úkolu, postupuje jinak. Vybere si konkrétního člověka a osloví jej. Sdělí mu jeho pracovní náplň a čas nástupu. Je ochoten si vyslechnout jeho názor, ale na pověření zásadně trvá.
Někdy se stává, že oslovenému se do nové práce nechce, možná se bojí, že uložené úkoly nezvládne. Někteří navrhují místo sebe zástup, někteří dokonce berou nohy na ramena! Ale je to marné, tento personalista je neústupný. Vymlouvajícího se Mojžíše přesvědčí důraznými argumenty, Saula vytáhne ze skrýše mezi bednami, za prchajícím Jonášem pošle velrybu. Ne, Bůh nedá na výmluvy a nepřijímá náhradníky. Je jako velitel, který předá povolávací rozkaz, proti němuž není odvolání.
Na druhou stranu, spolu s pověřením dá Bůh i všecku potřebnou výbavu k tomu, aby úkol mohl být splněn. A co víc, takto povolaný člověk potom ví, že je vskutku mužem či ženou na svém místě. Tam, kde ho Bůh chce mít, kde nemůže být nikdo jiný. A člověk ví: toto je místo pro mě.
(2011-10-31, id=10)

PDF verze článku
Zpět na začátek