Filozofické – Lidská tělesnost se Bohu nehnusí

Některé filozofické směry učí, že duše je dobrá, ale tělo špatné, že je pro duši pokušením a vězením. Křesťanská tradice vidí problém spíš v duši, která sama je nemocná hříchem. Tělo jako takové je Božím stvořením, a co udělal Bůh, je dobré.
Proto když Bůh sestupuje do našeho světa, nevznáší se nad námi v bezpečné vzdálenosti, ale vchází rovnou do těla ženy Marie a bere na sebe podobu lidského embrya. Narodí se jako dítě, nechá se krmit, umývat a šatit. Neopouští lidské tělo, ani když jej přibíjejí na kříž. Neodkládá je dokonce ani tehdy, když se vrací zpět do nebe – ano, i tam si tělo bere s sebou.
Předtím ale učí své následovníky, že On je pro ně tím pravým pokrmem a pravým nápojem. Při poslední večeří jim podává chléb a víno se slovy: Vezměte a jezte, toto je mé tělo…, vezměte a pijte, toto je krev nové smlouvy….
Při večeři Páně to dosud činíme na Jeho památku. Polykáme chléb a víno, a věříme, že i dnes je to stále On. Ten který nepohrdl tělem Marie, a který nepohrdá ani našimi těly. Chce být doma přímo v nás.
Co stvořil Bůh, vše dobré jest… zpíváme v jedné písni. Vskutku ani naše tělo není výjimkou.
(2016-01-14, id=256)
PDF verze článku
Zpět na začátek