Čekal jsem, že na druhý svátek vánoční, tedy na Štěpána, se v kostele bude připomínat mučednická smrt svatého Štěpána. Zjistil jsem ale, že tento den se připomíná tzv. Svatá rodina, a že je to svátek manželství a rodiny vůbec.
O jakou svatou rodinu jde? V první řadě je připomínána rodina, do níž se narodil malý Ježíš. Ačkoliv vzhledem k božskému otcovství Ježíše byla tato rodina výjimečná, přece jen je příkladem základní buňky lidské společnosti: otec, matka a děti. Stejnou strukturu měla i první lidská rodina vůbec, rodina Adama a Evy.
Přece však tento model rodiny není jediným možným. Nejen ve starozákonních příbězích, ale i v současném světě se setkáváme s polygamními rodinami, tedy kde muž má několik žen, které mu rodí děti. Důvody pro takové uspořádání jsou různé – od ekonomických přes politické až po náboženské. Stále ale lze hovořit o rodině, protože vztahy mezi mužem a jeho ženami mají trvalý charakter a jsou prostředím, v němž probíhá výchova dětí.
V moderní společnosti ale trvalých rodin ubývá, protože v prostředí občanské svobody a relativního blahobytu je manželský svazek vnímán spíše jako svazující pouto. Lidé preferují volnost. Homosexuálové se naopak domáhají právního uznání svých svazků. Tyto tendence, ač svým způsobem protikladné, mají něco společného: důraz na pohodlí a uspokojení choutek dospělých mužů a žen.
Rodina jako základ společnosti v moderní západní civilizaci pomalu, ale jistě mizí. Co ji ale nahradí? Možná, že nic. Dojde-li časem ke zhroucení západní kultury a k diktátu islámu, bude to možná právě proto, že islám si rodiny váží.