Velikonoční – Velikonoční
Poslední den Kristova života byl krutý. Vykonstruovaný proces, nenávist a výsměch – takový byl konec Ježíšova působení. A přece stačilo pár hodin a ti, kteří se posmívali, najednou zděšeně vyznávají: On to byl opravdu Boží Syn!
– Co se stalo? Proč ta náhlá změna? Ježíš přece tři roky chodil mezi lidmi, učil neobvyklé věci, uzdravoval nemocné a činil zázraky. Každý o tom slyšel, jistě i Pilátovi zbrojnoši. Ale uvěřili teprve teď, když – jak se píše v evangeliu – nastalo zemětřesení, skály pukaly, chrámová opona se roztrhla vejpůl, hroby se otevřely a mrtví vycházeli ven. Teprve teď posměvači uvěřili.
Historie se často opakuje a Bible slibuje, že se bude opakovat i Kristův příchod. Mnozí mu již uvěřili na základě toho, co o něm slyšeli. Většina lidí přesto zůstává v roli posměvačů. Říkají: Na co si nesáhneme, tomu nevěříme!
Sáhnou si. Znamení druhého příchodu Krista je přesvědčí. Nebojme se: až se slunce i měsíc nečekaně zatmí a hvězdy budou padat z nebe, tehdy uvěří i oni.
Škoda jen, že tak pozdě.(2002-03-31, id=26)
PDF verze článku
Zpět na začátek