Vánoční – Dárky I.
Jako dítě jsem se na vánoční dárky velice těšil. Zvláště pak na ty, jejichž krabicovitý tvar prozrazoval, že se v nich neskrývají košile, ponožky nebo rukavice, ale nové hračky. Později, jak mi let přibývalo, jsem však nabyl dojmu, že to, co bych si opravdu ze srdce přál, se v obchodě koupit nedá. Nešlo o to, že by to bylo moc drahé, ale že to zkrátka nebylo nic materiálního, nic co by se dalo vyrobit v továrně a přinést v nákupní tašce. Možná to byla touha po porozumění, po ocenění, touha po člověku, s kterým by mi bylo dobře.
A tak, když už zase přichází čas předvánočních nákupů, si říkám: nebylo by lepší se nejdříve důkladně zamyslet nad tím, čím skutečně můžeme udělat svým blízkým radost? Třeba opravdu úhledným balíčkem pod stromečkem, třeba ale tím, že se rozhodnu být takovým manželem či manželkou, nebo takovým rodičem, jakým bych opravdu měl – nebo měla – být.(1999-12-31, id=127)
PDF verze článku
Zpět na začátek