Církev – Tady se o tebe nikdo starat nebude!
V mém prvním zaměstnání se mi líbilo. Samozřejmě že ideální to nebylo, ale celkově jsem byl spokojen. Jednou mi však jeden z kolegů pověděl něco, o čem jsem musel přemýšlet. Řekl mi: Nečekej, že se tady o tebe bude někdo starat!
Jak to vlastně myslel? Asi tak, že podnik bude chtít především výsledky mojí práce, ale o můj profesní růst, o moje další vzdělávání se budu muset postarat sám.
Po letech členství v církvi se mi kolegovo konstatování vynořilo z paměti. Což to tady není podobné? Kazatel káže, staršovstvo pracuje, ale kdo se stará o můj duchovní růst? Zdálo se mi, že pastýřů, kteří by se aktivně a s láskyplným zájmem starali nejen o stádo, ale i o jednotlivé ovce, je asi dost málo. Uvědomil jsem si, že o svůj duchovní růst, o své další vzdělávání se musím i zde postarat sám.
Ale přišel jsem ještě na něco jiného: nespokojenost musí být konstruktivní. Já nemohu změnit druhé, jedině sám sebe. A tak, s Boží pomocí, chci dávat druhým i to, co jsem sám nedostal.(2014-12-21, id=237)
PDF verze článku
Zpět na začátek