V Bibli, zejména pak ve starozákonních historických knihách, se setkáváme s velkým množstvím postav. Některé z nich byly všeobecně známými praotci, udatnými hrdiny, slavnými králi a jsou jim věnovány mnohé kapitoly nebo i celé knihy. Jejich životy a skutky jsou dopodrobna a barvitě líčeny. Na druhou stranu se poctivý čtenář Písma občas prokousává sáhodlouhými rodokmeny, kdy výčty neznámých jmen neberou konce. Jsou to lidé, o nichž nevíme nic víc, než jak se jmenovali, a snad čí byli děti a koho sami zplodili – a to je vše. Nebo není?
Seznamy jmen bývají někdy uzavřeny souhrnnou charakteristikou jmenovaných osob. Přečtěme si, jak byli např. zhodnoceni příslušníci izraelského kmene Ašer:
„Ti všichni jsou synové Ašerovi, náčelníci otcovských rodů, zkušení stateční bohatýři, náčelníci předáků. Počet zapsaných do seznamu rodů pro vojenskou službu a do boje činil dvacet šest tisíc mužů.“ (1.Par 7:40)
Tito lidé nebyli bezvýznamní – byli náčelníci svých rodin a celých rodů a byli rovněž vojenskými veliteli. Můžeme předpokládat, že to byli muži odhodlaní nasadit své životy v boji. Takový je profil většiny z těch jmenovaných neznámých, a je to i důvod, proč o si nich čteme ještě po několika tisících letech. Je to pro nás výzva zhodnotit i své vlastní životy, zda i my jsme dobrými vůdci těch, kdo nám byli svěření, zda i my jsme ochotni ještě za něco bojovat. Pokušeni individualistického požitkářství je velké – žít sám pro sebe a pro svá potěšení. Nesmíme ale zapomenout, že nebeská kniha rodopisů věčně živých ještě není uzavřena; Bůh ji stále doplňuje o nová a nová jména, a byla by věčná škoda, kdybychom tam pro vlastní selhání nakonec nebyli.