S prorokem Elijášem se poprvé setkáváme na stránkách 17. kapitoly 1. knihy královské. Dějinné vyprávění o panovnících severoizraelské říše se zde zastavuje u krále Achaba, který byl, podle hodnocení Písma, ještě horší než jeho předchůdci. Elijáš a král Achab vytvořili protikladnou dvojici: Achab měl královskou moc, ale hřešil, Elijáš neměl nic, ale byl Božím služebníkem. Mezi těmito dvěma muži nevyhnutelně docházelo ke střetům.
Zatímco Achab trávil své dny usazen v královském sídle v Samaří, Elijáš chodil z místa na místo. Začalo to nepříznivou dlouhodobou předpovědí počasí, kterou měl od samotného Hospodina vyřídit králi Achabovi: Protože hřešíš, nebude pršet. Samotného Elijáše pak Bůh poslal na východ k potoku Kerítu u řeky Jordánu. Tam měl žít u vodního zdroje, ve skrytu před královým hněvem. Leč potok vyschnul a Elijáš na Boží pokyn odešel na sever do Sarepty poblíž Sidónu, kde nějakou dobu bydlel u chudé vdovy. Cílem další Elijášovy cesty byla hora Karmel, kde proběhla velmi svérázná soutěž mezi ním a konkurenčními proroky. Ačkoliv klání dopadlo pro Elijáše vítězně, jeho další přesun byl velmi kvapný: „podkasal si bedra a běžel před Achabem, až doběhl do Jizreelu.“ Poté uprchl před prudkým hněvem královny na jih až do Beer-šeby v Judsku a dále na poušť, kde fyzicky vysílen a duševně unaven chtěl ukončit svůj život.
Tam ho ale Bůh posílil vydatným pokrmem a dal jeho nohám nový cíl: horu Choréb na Sínajském poloostrově. Tato túra Elijášovi trvala „čtyřicet dní a nocí“. Na hoře se Elijáš zvláštním způsobem znovu setkal s Bohem – a hle, byla z toho další služební cesta: Damašek v Sýrii a pak Ábel-mechóla, kde měl najít Elíšu, svého pomocníka a pokračovatele.
Král Achab zemřel a také Elijášovy dny se nachýlily ke konci. Namísto klidného odpočinku Elijáš ještě jednou nazul boty a vyrazil na svůj poslední etapový pochod. Šel z Gilgálu do Bét-elu, z Bét-elu do Jericha a z Jericha dolů k Jordánu. Tam spolu s Elíšou překročili řeku a šli a šli a šli… Písmo praví, že tam na cestě, uprostřed rozhovoru byl Elijáš vzat do nebes v ohnivém voze. Věrný Boží turista Elijáš neulehl do hrobu, ale odešel přímo na cestě, když jeho posledním cílem se stalo samo nebe.