Král Chizkijáš a prorok Izajáš byli současníci. Král panoval a prorok mu přinášel vzkazy od Hospodina, Boha Izraele. Zprávy byly někdy příznivé, jindy nepříznivé. Zastavme se u dvou příležitostí, kdy prorok Izajáš musel králi sdělit velmi špatné zprávy. V úvodu 20. kapitoly 2. knihy královské čteme tato slova:
V oněch dnech Chizkijáš smrtelně onemocněl. Přišel k němu prorok Izajáš, syn Amósův, a řekl mu:Bylo to až překvapivě strohé sdělení, bez špetky něhy a soucitu. Není divu, že Chizkijáš byl v šoku: otočil se hlavou ke zdi a plakal. Možná že plakala i jeho rodina, možná ani prorokovo oko nezůstalo suché. Dojat byl zřejmě i ten, kdo všechno viděl, ačkoliv sám viděn nebyl – ten, jehož slovo smutek způsobilo. Změnil názor a Chizkijáše uzdravil.Toto praví Hospodin: Udělej pořízení o svém domě, protože zemřeš, nebudeš žít.
Netrvalo dlouho a Izajáš navštívil krále znovu, opět se zlou zprávou:
Která zpráva byla horší – ohlášení blízké smrti nebo konce judského státu? První zpráva přivedla Chizkijáše k nešťastnému pláči, tu druhou ale vzal panovník klidně – až překvapivě klidně:Slyš slovo Hospodinovo: Hle, přijdou dny a bude odneseno do Babylóna všechno, co je v tvém domě, poklady, které nahromadili tvoji otcové až do tohoto dne. Nic tu nezbude, praví Hospodin. I některé tvé syny, kteří z tebe vzejdou, které zplodíš, vezmou a stanou se kleštěnci v paláci krále babylónského.(2.Královská 20:17-18)
Dobré je slovo Hospodinovo, které jsi mluvil.A dodal:
Jen když bude za mých dnů opravdový pokoj.(2.Kr 20:19). A bylo vyřízeno.
Ten pokoj byl ovšem spíš jen klidem před bouří. Dobytí svatého města a odvlečení Božího lidu do babylónského vyhnanství bylo bez přehánění národní tragédií. Muselo se to stát? Co kdyby se býval Chizkijáš i napodruhé rozplakal, co kdyby se tak vroucně modlil jako prve? Neslitoval by se Bůh i tentokrát? Nevíme. Ale z 51.Žalmu víme, že srdcem zkroušeným a zdeptaným Bůh nepohrdá.