Nad Biblí – Uzův náhlý konec

Uza byl jedním ze dvou mužů, kteří řídili povoz vezoucí Boží schránu do Jeruzaléma. Byla to veliká sláva: početný průvod pod vedením mladého krále Davida jásal, zpíval a radostně křepčil.
A pak se to stalo – vůz se na nerovné cestě naklonil a vzácný náklad náhle hrozil spadnutím. Uza v dobrém úmyslu natáhl ruku a schránu podepřel… a klesl mrtev k zemi!
Rázem byl konec zpěvu a tanci – šokovaný David poručil dopravit schránu do nejbližší vesnice a tam ji zanechat. Spolu s Davidem jsme šokováni i my – takto jedná Bůh, kterému věříme, kterého chceme poslouchat a dělat mu čest? Uzův dobrý úmysl odměnil smrtí? Může Bůh vraždit, i když – jak se dnes říká – v afektu? O takovém Bohu máme svědčit lidem?
Podobné myšlenky jistě prolétly i Davidovou hlavou. Nejen my, i on byl zmaten a pohoršen. A nejen pohoršen, přímo vzplanul hněvem. Ale jeho hněv se brzy přetavil v bázeň, a původní úmysl dovézt schránu do Jeruzalému dokončil později. Opět s hudbou, zpěvem a tancem – nicméně s určitou bázní v srdci. To je snad to nejlepší poučení, které si z této události můžeme vzít.
(2012-04-29, id=180)
PDF verze článku
Zpět na začátek