Nad Biblí – Meteorologické zamyšlení


Což nebesa vydávají deště? Nejsi to ty sám, Hospodine, náš Bože?
Za doby proroka Jeremjáše mnoho lidí vzhlíželo k nebi. Přišlo totiž dlouhé, drtivé sucho. Zvířata i lidé padali žízní a hladem. Lidé vzhlíželi k nebi, modlili se a úzkostně čekali, kdy přijde vytoužený déšť.
V dobách nouze se každý obrací tam, kde vidí naději. Boží prorok se obrací k Hospodinu, neboť věří, že mraky nedávají vodu jen tak samy od sebe,nýbrž na Boží rozkaz.
Poroučet větru a dešti chtěli lidé i docela nedávno. Nepodařilo se to, aspoň zatím. Nejmodernější výpočetní centra na světě se snaží vývoj počasí aspoň předpovědět, a jakž takž se jim to daří na několik málo dnů. Procesy probíhající v atmosféře jsou totiž velice složité, a i když se řídi fyzikálními zákony, vlivů a souvislostí je tolik, že ve výsledku máme dojem spíše chaosu než uspořádanosti. Vzdušné masy stále hledají svou vratkou rovnováhu, ale nemohou ji najít – stačí aby Slunce prohřálo horský svah a za hodinu mohou padat z nebe kroupy. Vánek vlhkého vzduchu nad prohřátou hladinou moře může vyvolat ničivý hurikán, který o týden později zpustoší mořské podnebí.
Přivolat sucho nebo déšť tedy nemusí být velký problém pro toho, který ví, kdy, kde a jak vzduchem zamíchat. Kdo to ale ví? Ani po tisíciletích se věřící člověk nemusí stydět, když spolu s Jeremjášem vyzná:
Nejsi to ty sám, Hospodine, náš Bože? Skládáme naději v tebe, neboť ty konáš všechny tyto věci!
(2014-01-07, id=207)

PDF verze článku
Zpět na začátek