Nad Biblí – Ztracený Ježíš

V některých křesťanských církvích se traduje mimořádná úcta k Panně Marii. Mariánská úcta přitom není založena na apoštolském vyučování, tak jak ho známe z novozákonních listů. O životě Marie se dozvídáme pouze z několika svědectví zaznamenaných v evangeliích. Spíše než celistvý obraz vytváří tyto zprávy jen poměrně kusou mozaiku ze života Ježíšovy matky. Jsou to samozřejmě veskrze pozitivní svědectví, přece však tu a tam najdeme potvrzení toho, že její syn byl Synem člověka.
Zdá se mi například zarážející, že Marie, ač si byla vědoma mimořádných okolností jejího mateřství, zapomněla svého dvanáctiletého chlapce na pouti v Jeruzalémě. Jistě že se občas rodičům ztratí dítě, to se dělo a dít bude. Ale ztratit tohoto Syna, to zní skoro jako neuvěřitelná nedbalost.
Ale nezlobme se kvůli tomu na Marii. Jistě se celá zachvěla bázní, když si později uvědomila, co se stalo. Možná, že v tu chvíli už okusila trpkou chuť meče ve vlastní duši, jak jí předpověděl Simeon. Dočasná ztráta syna na pouti byla temnou předzvěstí ztráty syna na golgotském kříži.
Spíše si uvědomme nebezpečí, které nám tento evangelijní příběh naznačuje: i nám se totiž může stát, že pro zaujetí ruchem tohoto světa ztratíme to nejcennější – Ježíše ve svém srdci – a že ho pak třeba budeme s pláčem hledat.
(2014-01-12, id=209)
PDF verze článku
Zpět na začátek