Nad Biblí – Ztracené jméno
Bible k nám mluví tím, co je v ní napsáno. Někdy ale může promluvit i tím, co napsáno není.
V 12. kapitole knihy Nehemjáš nacházíme soupis rodů, kteří se vrátily z babylónského zajetí. Každý rod měl svého kněze. Čteme, že …kněžími byli tito představitelé rodů: Serajášova Merajáš, Jirmejášova Chananjáš, Ezrova Mešúlam,
atd.
Takovéto výčty jmen se nečtou snadno a býváme v pokušení je přeskočit, zejména jsou-li dlouhé přes několik odstavců. V tomto případě bychom ovšem přišli o jedno překvapení: představitel jednoho z rodů, totiž rodu Minjamínova, v textu chybí! Jako by se jeho jméno ztratilo!
To ale není legrace. V semitském kultuře znamená ztráta jména něco jako ztrátu památky, ano, dokonce ztrátu člověka. Onen muž byl, a není, jeho jméno je zapomenuto.
Sám Bůh má u sebe v nebi knihu života – tam jsou zapsání všichni ti, kteří mají věčný život. Blaze těm, kteří jsou v ní zapsáni, ale běda tomu, jehož jméno by bylo vymazáno!
Kdo zvítězí, bude oděn bělostným rouchem, a jeho jméno nevymažu z knihy života,
nýbrž přiznám se k němu před svým Otcem a před jeho anděly.
(Zj 3:5)
(2014-11-25, id=233)
PDF verze článku
Zpět na začátek