Nad Biblí – Blázni do Krista
Když Ježíš nasytil čtyři tisíce lidí sedmi chleby a několika rybami, nebylo to jen tak pro parádu nebo pro ohromení publika. Podle záznamu v 8. kapitole Markova evangelia bylo Ježíši líto toho velkého zástupu lidí, kteří s ním trávili již třetí den na poušti. Aby na zpáteční cestě únavou nezemdleli, připravil jim Ježíš nečekanou hostinu.
Ponechme stranou zázračné rozmnožení chlebů, povšimněme si jiné, také podivuhodné věci: Na Ježíše se lidé nabalovali jako hřebíky na magnet. Již tři dny s ním v poušti prodlévalo množství lidí, z nichž někteří, jak Marek poznamenává, přišli zdaleka.
Na co se vyšli na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr? Tak Ježíš jednou promluvil o svém předchůdci, Janu Křtiteli, k němuž se také táhly zástupy lidí. Ale zde byl někdo víc než Jan Křtitel. Mnoho obyvatel toho kraje slyšelo o potulném kazateli, který umí konat divy, ale jen někteří byli ochotni opustit své domovy a vydat se za ním do pouště.
Většina z nich se nasycena chlebem i slovem zase vrátila domů. Také my se po návratu z kostela zase doma pěkně ohřejeme. Přesto jsme stále zváni k následování Mistra. Jsme zváni na cestu, přestože zázraky časem ustávají, namísto mocných slov moudrého učitele začíná hovořit zlo a sám Ježíš nakonec visí na kříži. Vytrváme-li na této cestě, jsme opravdovými blázny do Krista.(2018-02-18, id=271)
PDF verze článku
Zpět na začátek