Konspirační teorie


Konspirační teorie říkají, že věci jsou ve skutečnosti jiné, než si myslíme. Že viditelný povrch událostí je jen takové divadélko, za kterým se skrývají ti, kdo tahají za provázky loutek.
Konspirační teorie se většinou zabývají politikou a tvrdí například, že svět je řízen tajnými spolky, které ovládají světové dění. Jedna konspirační teorie tvrdí, že teroristické útoky na newyorské mrakodrapy v září 2001 byly ve skutečnosti zinscenovány americkými mocenskými kruhy, aby získaly ospravedlnění pro vojenské ovládnutí ropných nalezišť na Blízkém východě. Ale nemusíme chodit příliš daleko, konspirační teorie se objevila i kolem české sametové revoluce, která prý nebyla spontánním a přesvědčivým projevem lidového odporu, nýbrž předem naplánovaným a tajně řízeným předáním moci. A co taková církev, neslyšeli jste někdy názor, že její motivací není služba lidem, ale skrytá snaha si své ovečky podrobit, vymýt jim mozky a finančně vysávat?
Konspirační teorie nás překvapují a znejišťují. Říkají, že svět funguje jinak, než jsme si mysleli – a co je nejhorší, dost dobře není možné je vyvrátit. Ostatně, říká se, že na každém šprochu je pravdy trochu… Co když mají nakonec pravdu? Na druhou stranu víme, že v psychiatrických léčebnách uvázli lidé, kteří konspirační teorie berou tak vážně a osobně, že nejsou schopni samostatného života. Zcela propadli bludům a paranoickým představám, které je ničí.
Podívejme se z tohoto úhlu pohledu na samotné křesťanské učení, tak jak je založeno na biblických spisech. I tam najdeme znaky konspiračních teorií. Starý zákon je hluboce přesvědčen, že svět je řízen neviditelným Bohem, jehož vůle se projevuje v konkrétních historických událostech. Ne síla vojska, ale Boží rozhodnutí a Boží moc dává jedné straně vítězství a druhé porážku. Jóbova tragédie pak je dílem ďáblova spiknutí. V Novém zákoně ještě více vstupují do skryté hry démonské mocnosti, které se snaží zvrátit nejen osud světa, ale i konkrétních jednotlivců. Člověk se stává potenciálním obydlím neviditelných bytostí, které ho mohou zušlechťovat anebo naopak ničit. Vliv těchto sil je někdy líčen tak nekompromisně, že se až vnucují pochybnosti nejen o tom, zda je člověk pánem světa, ale zda je vůbec pánem svého života.
Tak jako v jiných případech, ani u konspiračních teoriích s náboženským obsahem nelze jednoduše rozhodnout o pravdivosti jejich tvrzení. Posuďte sami: popisuje-li někdo uvolnění přívěsu za jízdy tak, autem satan natáhl ruku a odpojil mu přívěs od auta, co k tomu můžeme říci? Doplní-li, že Bůh pak přívěs zabrzdil a zastavil bez nehody, čím můžeme argumentovat? Vyvrátíme snad tuto víru poukazem na fyzikální zákony?
Musíme se smířit s tím, že konspirační teorie rozumem nepotvrdíme ani nevyvrátíme, jsou totiž vyjádřením víry. To ale vůbec neznamená, že konspirační teorie jsou pro život bezvýznamné – naopak: mohou sice v extrémních případech dovést člověka až na psychiatrii, ale na druhou stranu také mohou obohatit nudně ploché vidění světa o nové dobrodružné dimenze.
(2010-05-31, id=170)

PDF verze článku
Zpět na začátek