Čára tolerance


Jedním z oblíbených termínů současné doby je slovo tolerance. Říká se, že musíme být tolerantní k národnostním menšinám, k homosexuálně orientovaným občanům, k lidem jiné barvy pleti, k jiným náboženstvím a tak dále. Tato rétorika někdy vyvolává dojem, že vůbec nejlepší by asi bylo být tolerantní ke všem a ke všemu. Že jakákoliv netolerance je přežitkem temné minulosti, který je třeba vymýtit.
Nedávné teroristické útoky nás tak trochu probraly ze snění. Najednou to slyšíme jasně: terorismus tolerovat nebudeme! Viníky je třeba spravedlivě potrestat! A tak se ukazuje, že i ta naše proklamovaná tolerance má své meze. Ostatně, jinak to ani být nemůže. Vždy a ve všech kulturách se některé věci tolerovaly a jiné ne. Samozřejmě, dělicí čára může být položena různě. Co se u nás toleruje, je např. v islámských zemích nepřijatelné. Platí to ovšem i obráceně.
Lidská společnost může fungovat jen tehdy, pokud se budou dodržovat pravidla hry. A je dobré si alespoň někdy připomenout, že zde nějaká pravidla jsou a že existuje hranice mezi tím, co se tolerovat má a co ne.
(2001-10-31, id=106)

PDF verze článku
Zpět na začátek